Budúcnosť: Ako ju videli v 19. a 20. storočí

Ľudia sa vždy pozerali do budúcnosti a uvažovali, ako nové technológie zmenia naše životy. Tu je 10 futuristických vízií z 19. a 20. storočia – z ktorých niektoré zostávajú v ríši fantázie a iné sú zvláštne známe.

Myšlenky o ...: Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 2

Myšlenky o ...: Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 2

Myšlenky o ...: Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 1

Myšlenky o ...: Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 1

Kompatibilita môjho hlasovania

Vyzerá asi takto.

Len aby bolo jasno ako to v HajTech firme chodi...!?#$@

Perly z Čiech ... Americký konvoj

"Silně pochybuju, že armáda USA je schopná někoho ochránit. Do Liberce měla dorazit v 10 30. Nedorazila. Prvních asi 6 vozidel dorazilo kolem 19 hod. Dalších párvozidel projelo před chvílí Tanvaldem, takže do Liberce dorazí, tak ve 21 hod. Nabrat na 60 km zpoždění 10 hodin, to nedokázaly ani vlaky za komunismu. Proti tomuhle nemá smysl ani protestovat. To není armáda, ale bordel na kolečkách."

"Rusi se musí tomu divadlu opravdu smát nechci být teda škodolibý ale Rusy by taková píčovina sotva napadla,pouště starou techniku na takové vzálenosti v km polovina jich ani nedojede!"

"To budou asi vnuci těch co vítali Hitlera, ne? Tady v tý zemi to platí odpradávna, čím větší kurvy jedou, tím víc mávátek...."

"dovezli alespoň čokoládu, žvýkačky nebo silonky? "

"Hmmm, že by všem ukázali jak se v OT dělají hamburgery? Nebo názorně předvedou jak osádka tvořená průměrnými Američany (váha kolem 150 kg) nasedá a sesedá z OT za použítí jeřábu na čas?"

Šokující fakta o klonování lidí a přípravách na vyhubení miliard lidí

Vzpomínáte si ještě na hitlerovské snahy vyšlechtit vlastní rasu nadlidí ? Tento nacistický fanatik a diktátor chtěl mít na celém světě pouze určitou rasu lidí – blonďaté a modrooké občany s vysokým čelem a ostrou protáhlou bradou v lícních kostech, výšky nad 180 cm. Jen tito lidé mohli přežít v jeho ,,nastupující,, světové říši. Všichni ostatní – rasově a ideologicky nevyhovující, likvidoval po milionech v koncentračních táborech jako odpad společnosti. Takto se mu podařilo vyhladit 6 milionů nevinných lidí. Vzpomeňte, jak Hitler v Československu rozvracel rodiny, otcové byli zabíjeni nebo vězněni, matky posílány do nacistických továren a děti, pokud měli žluté vlasy, modré oči a předepsanou výšku na svůj věk, byli posíláni k násilné převýchově do německých nacistických rodin, aby byly vychovány a sloužili nacismu. Nevyhovující děti, jakož i mnohé matky, otce a další lidi čekal mnohdy také koncentrační tábor a takřka jistá smrt.

Viac na freeglobe.parlamentnilisty.cz ...

Seriál Newsroom je na nože s americkými médii

Dlouho žádný seriál nevzbudil v angloamerických médiích takový rozruch jako Newsroom. Novinku oceňovaného scenáristy Aarona Sorkina označují za povedené sci-fi. Jenže dramatický seriál HBO má být realistickým pohledem na moderní zpravodajství.

Viac na: ihned.cz

Online na: serialka.cz

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Churchillova poznamka k Indii 1945

Na jedné straně budhisté, na druhé hinduisté, a mezi nimi sedí se skříženýma nohama ten zatracený Mahátma Ghándí, jemuž když se něco znelíbí tak přestane jíst!

Debata Alana se Stalinem

"Napadla mně jedna věc." prohodil Alan.
"Co!" zeptal se vztekle Stalin.
" Nechtěl by sis oholit ten knír?"
Načež debata skončila, protože tlumočník omdlel.

Road-Crossing

Tento mail bude venovaný najmä našim starším spoluobčanom, ktorí, tráviac zaslúženú jeseň svojho života, nemajú také množstvo existenčných problémov ako ich živitelia v produktívnom veku, a preto svoj čas venujú rôznym zdanlivo nepochopiteľným a okolie poburujúcim aktivitám. K najobľúbenejším patrí cestovanie v MHD v čase špičky, rozdumovanie v potravinách nad dvoma identickými téglikmi s jogurtom a rozprávanie pohnutých príbehov svojho života každému, kto nedokáže ujsť z ich verbálneho dostrelu.

Existuje však isté percento dôchodcov, s ktorými tesne pred smrťou hádže puberta natoľko, že by im závidel hocktorý uhrovitý adolescent. V rámci toho nachádzajú záľubu v adrenalínových športoch, a keďže bungee-jumping je pre nich pridrahý, venujú sa road-crossingu, jednému z najadrenalínovejších adrenalínových športov vhodných pre každého.

Ako je zrejmé už z názvu, cieľom road-crossingu je prechod cez vozovku. Na tom by nebolo nič zvláštne, a preto treba povedať, že naozajstní road-crosseri prebiehajú cez čo najfrekventovanejšie vozovky a, samozrejme, čo najriskantnejším spôsobom. V zásade ich možno rozdeliť do dvoch približne rovnako početných skupín.

Prvá na svoju činnosť využíva priechody pre chodcov, a to dokonca aj tie, na ktorých sú umiestnené semafory. Jej predstavitelia sa vyznačujú vysokým stupňom samostatného myslenia. Nenechajú sa totiž riadiť neosobnými farbami na nejakom sprostom semafore. Myslia samostatne a nemajú predsudky. Všetky farby považujú za rovnoprávne, a tak sa na cestu vrhajú v tých najneočakávanejších momentoch, pričom ani napriek snahe viacerých vedeckých tímov sa doteraz nepodarilo objasniť algoritmus, podľa ktorého daný road-crosser usúdi, kedy je najvhodnejší moment vykročiť v ústrety istej smrti. Isté však je, že sa riadia heslom "Však oni zastavia", podľa ktorého má dôchodca za každých okolností prednosť pred všetkými účastníkmi cestnej premávky vrátane požiarnikov, polície a sanitiek. Ak sa dôchodcovi podarí prekrívať cez cestu bez toho, aby nespôsobil stres aspoň trom vodičom, ktorým následne škaredo "vyfakuje", je namrzený a obzerá sa po najbližšom priechode, kde bude môcť svoj pokus opakovať. Pre ich počínanie ťažko nájsť nejaké rozumné vysvetlenie, čo však len potvrdzuje dohady o tom, že konanie týchto ľudí sa rozumom riadi približne sedem minút denne a aj to vo chvíľach, keď sa snažia spomenúť si, kam si večer odložili zuby.

Druhá skupina road-crosserov na rozdiel od prvej zásadne pohŕda semaformi, priechodmi pre chodcov a inými miestami zaručujúcimi aspoň akú-takú bezpečnosť, aj keď o hovoriť v tomto prípade o bezpečnosti je asi ako hovoriť o autorite Mikipremiéra. špecialitou tejto časti dôchodcovského spektra je prechádzať cez cestu kdekoľvek, kde to uznajú za príhodné. Rovnako ako v prípade prvej skupiny, ani tu sa ešte stále nepodarilo dospieť k algoritmu riadiacemu tieto pseudoduševné pochody. Tento spôsob prekonávania ciest, nazývaný aj free-style, je charakteristický najmä mimoriadne veľkou úmrtnosťou, čo však činí adrenalínový zážitok oveľa silnejším, porovnateľným so vzrušením pri sledovaní niektorých klenotov mexickej seriálovej tvorby.

Úplne bežným obrazom je "frístajler" balansujúci na stredovej čiare rušnej komunikácie z oboch strán tesne obklopený prúdom áut, pohybujúcim sa rýchlosťou okolo 60 kilometrov za hodinu. V tejto pozícii nielenže obyčajne strávi oveľa viac času, ako by si želal, ale naozaj stačí veľmi málo a dôjde ku zrážke. Pri nej si dôchodca dokonale overí, že jeho telo ani napriek otupenosti životom nie je schopné vyrovnať sa s prudkými zmenami hybnosti, ktoré so sebou kontakt s chrómovaným nárazníkom prináša. Bohužiaľ, málokedy dokáže túto cennú skúsenosť niekomu vyjaviť. Aby som parafrázoval Limonádového Joea, "Když je sražen vyznavač volného stylu, není třeba lékaře".

Iróniou osudu, alebo skôr ďalším nevysvetliteľným fenoménom tretieho veku, je to, že road-crosser obyčajne vykonáva svoju činnosť len niekoľko metrov od priechodu, alebo dokonca podchodu. Ideálnym pozorovacím miestom je autobusová zastávka na Zochovej ulici v Bratislave (pri Starom Rozhlase). Patrí sa však upozorniť, že športové výkony, ktoré tam miestni borci ponúkajú, sú naozaj len pre veľmi silné žalúdky. Ubezpečujem vás, že krvavé škvrny, ktoré na tomto mieste takmer nestíhajú zaschnúť, nie sú pekným pohľadom ani pre moje cynizmom presiaknuté oči.

Je načase položiť si otázku, čo vlastne bezprostredne motivuje ľudí, ledva sa držiacich na nohách a pohybujúcich sa rýchlosťou ospalej korytnačky, k takýmto športovým výkonom? Odpoveď nie je jednoznačná, sami aktéri však veľakrát uvádzajú najmä časové dôvody. Z toho vyplýva, že dôchodcovia musia byť veľmi zaneprázdnenými osobami s množstvom povinností. Aké sú tieto povinnosti, ktoré ich nútia vstávať skoro ráno, neustále sa niekam hrnúť a behať krížom cez cestu? To ostáva ďalšou z nevyriešených záhad, na ktoré sa ľudstvo snaží nájsť odpovede už niekoľko tisíc rokov. Pokúšajú sa dobehnúť stratenú mladosť, alebo sú to prezlečení mimozemšťania, snažiaci sa ovládnuť túto planétu?

Osobne vám sľubujem, že len čo sa dožijem príslušného veku, pokúsim sa týmto problémom čo najobjektívnejšie zaoberať a možno sa mi do celej záležitosti podarí vniesť dostatočné množstvo svetla a svet už nebude taký tajomný. Zatiaľ neostáva nič iné len veriť, že pravda je tam kdesi vonku.

Zdroj: slayer.euweb.cz

Kotlebova Maňka

Pri čítaní článku Maňka pôjde s Kotlebom do duelu iba v RTVS som sa naozaj pri výrokoch a postojoch uja Mňmamku bavil.

Jedná sa o to, že červený sa zuby - nechty bráni tomu, aby sa dostal do konfrontácie s čiernym bez následnej straníckej úpravy pred publikovaním.

Len taký subjektívny komentár...

Do duelu s Kotlebom len v RTVS

Dôvod? RTVS tento duel nebude vysielať naživo, ale najskôr ho ostrihá tak, aby sa vošiel do plánovaného času a zároveň aby sa neporušila jeho informačná a objektívna hodnota. Áno, máte pravdu. Volá sa to cenzúra, v tomto prípade červená.

Zdôvodnil to tým, že mu nechce vytvárať mediálny priestor a eskalovať napätie.

Viď predch. odstavec.

Maňka tvrdí, že sa nikdy nevyhýbal diskusiám s politickými oponentmi, ale situácia pred druhým kolom volieb župana je podľa neho neštandardná. Na ignorovanie Kotlebu ho vyzvali verejne Slovenský zväz protifašistických bojovníkov, neoficiálne aj primátori a starostovia.

To znamená že červený chce celý slovenský národ ušetriť rasovej a nacionalistickej nenávisti tým, že s černokňažníkom vzájomnú televíznu show maximálne obmedzí (za čo sme mu všetci vďační).

Pozeral som pokec Kotlebu pred 1. kolom a z jeho strany tam nebola ani nenávisť ani nacionalizmus / rasizmus a ani rómovia. Spomenul tam neprispôsobivých občanov a aj to že im chce dať možnosť pracovať aspoň na zveľaďovaní VÚC a to podľa schopností pracanta, čiže nie len lopata a krompáč. Do tohoto zahrnul všetkých spomínaných bez rozdielu farby, národnosti a počtu nobelových cien.

AD protifašistickí bojovníci: Sme radi, že vás tu máme. Skúste sa niekedy dôkladne pozrieť na politické praktiky Mečiara alebo Fica a zasadnite svorne k doplneniu nových odsekov do vašich stanov ohľadom definícií čo je fašizmus, morálka, ...

„Prijmem pozvanie do diskusie v pondelok vo verejno právnej RTVS, tam jednoznačne vyjadrím občiansky postoj. Nechcem vytvárať mediálny priestor pre názory, s ktorými väčšina spoločnosti nesúhlasí. Nechcem sa otočiť verejnosti chrbtom a niekde sa schovať. Preto prídem na tento jeden duel a zodpoviem všetky otázky,“ vyhlásil župan.

Nie, nebudem sa otáčať chrbtom. Veď prečo by som to aj robil, keď budem schovaný za oponou cenzúry?

Maňka pred prvým kolom vystúpil v diskusnom štúdiu TA3 s Kotlebom a ďalšími kandidátmi. Po zverejnení výsledkov volieb pripustil, že keby nebol televízny duel, možno by Kotleba toľko hlasov nezískal.

Ja som si takmer istý, že keby Kotleba nebol na kandidátke, dostal by 0 hlasov.

Duel Maňka – Kotleba pripravuje TA3 aj pred druhým kolom. Župan tvrdí, že ho zatiaľ nepozvali. „Vyslal som signál, že neprídem,“ povedal.

Pri tomto som skoro spadol na zem. Župan vysiela signály (dymové? tamtamy?) ;)

Zástupca šéfredaktora TA3 Peter Bielik sa včera Maňku na tlačovej besede pýtal, či bude považovať za porušenie zákona, ak si bez neho niektorá z televízií pozve iba Kotlebu. „Nie. Za porušenie etiky,“ povedal Maňka.

Takže tu sa (ne)jasne vyjadril, že Kotleba nie je etický človek.

A čo by som robil ja, keby som mal možnosť do týchto volieb zasiahnuť ako volič?

• Ak by som bol spokojný s tým, ako župa doteraz fungovala, tak nie je čo riešiť. Ďalšie 4 roky by boli plus / mínus rovnaké, ako predchádzajúce.
• Ak by som nebol spokojný s predchádzajúcim županom, tak jednoznačne Kotleba:
• Zmena ... môže ísť k lepšiemu, alebo, ako je zvykom na Slovensku, k horšiemu. Skôr by som si tipol že mierne k lepšiemu. Kotleba by mal šancu ukázať, že nie je žiaden nácek, ale racionálne mysliaci človek nie len banskej, ale celému slovensku a to by ho na politickej scéne vykoplo ďaleko vpred.
• Riziko ... takmer žiadne. Bude stáť na veľmi tenkom ľade a bude na ňom stáť sám, takže žiaden kontroverzný projekt mu neprejde. Ak niečo urobí dobre, málokto si to všimne, avšak aj menšia chyba ho môže stáť (nielen) stoličku.
• Transparentnosť ... a to by som bol zvedavý až ako vysoko by nasadil latku.

Nakoniec ešte niečo k tým koncentračným táborom a podobným nápravno - výchovným disciplínam, ktoré tam akože zavedie černokňažník, ak ho zvolia: Je len zbožné prianie rôznych humanitných zväzov a extrémnych ľudomilov, aby potom mohli ukázať prstom a revolučne vykviknúť:

Čo má znamenať toto tu sa pýtam, hééé?

Volebné Kotlebinky:

Ing. Mgr. Marian Kotleba - Nezamestnanosť a kríza (voľby do VÚC 2013)

Prirovnal ma k Hitlerovi. Ja môžem povedať, že je Freddie Mercury

Duševné vlastníctvo osobného automobilu

Zástancovia konceptu duševného vlastníctva sa pri jeho obhajobe často snažia argumentovať prirovnaniami ku skutočnému vlastníctvu, napríklad osobného auta. Vraj, či by mi nevadilo, keby používali moje auto v dobe, keď ho ja používať nepotrebujem. Na príklade osobného auta sa skutočne dá ilustrovať problematika veľmi presne a hlavne s mnohými súvislosťami, ktoré sú podstatou celého sporu.

Čítajte viac: http://pospisil.blog.sme.sk/c/335453/Dusevne-vlastnictvo-osobneho-automobilu.html#ixzz2cU6HCR5Y

Zajatci bileho boha

Spýtaj sa ma čo chceš, ja ti možno odpoviem...

je sociálna sieť, ktorá má len jediný účel: Môžeš sa spýtať kohokoľvek čokoľvek a naopak ostatní sa rovnako môžu pýtať teba. Čo a či vôbec im odpovieš to záleží na tebe.
Aký to má význam? Tak napríklad človeka napadnú otázky, nad ktorými nikdy nepremýšľal, alebo ti takú otázku rovno niekto položí.
Viac na wikipédii, alebo priamo na ask.fm.

Petícia za Google Reader

Túto službu používam už od jej vzniku, čo bolo tuším niekedy v roku 2005. Dlho som niečo podobné hľadal, ale vyhovujúca mi pripadala až čítačka od Googlu.

Firma chce postupne rušiť nerentabilné služby a čítačka je jednou z nich. Rozhodli sa že ju ukončia začiatkom júla. Je to predpokladám tým, že nový užívatelia už do služby nevstupujú, ale myslím že by Google mohol trochu myslieť aj na tých starých (not trendy?), pre ktorých tvorí

často niečo ako pupočnú šnúru k udalostiam vo svete.

Preto na Change.org vznikla celosvetová petícia za udržanie služby Google reaer a ja len dúfam, že sa tam nazbiera dosť podpisov, aby prevádzkovateľ zmenil svoje rozhodnutie.

Všetci, ktorí ste na tom rovnako ako ja, šup-šup podpisovať!

Google: Keep Google Reader Running

Dvanáctero figur zápasu perem

Nadčasový text, ktorý vznikol niekedy v roku 1931. Mali by si ho prečítať všetci horliví internetoví diskutéri.

Karel Čapek: Dvanáctero figur zápasu perem čili Příručka psané polemiky

Tato stručná příručka není určena zápasníkům, nýbrž čtenářům, aby se poněkud vyznali ve figurách zápasu; pravím ve figurách, a nikoli v pravidlech, neboť tisková polemika na rozdíl od všech jiných druhů boje, zápasu, půtky, klání, šermu, šarvátky, zápolení, turnaje a vůbec mužného měření sil nemá žádných pravidel, aspoň u nás ne. Například v řeckořímském zápase není zvykem, aby si odpůrci při potýkání vynadali; při boxu není zvykem tlouci pěstí do vzduchu a pak prohlásit, že odpůrce je knokaut; při bodákovém útoku není zvykem, aby se vojáci obou stran navzájem pomlouvali — to za ně obstarají novináři v zázemí. Nuže, to vše a mnohem více je zvykem v literní polemice, a bylo by těžko nalézt něco, co by expertní polemický zápasník uznal za nedovolený chvat, za unfair hru, za surovost, podfuk nebo nerytířský trik. Není tudíž možno popsat a pojmenovat všechny figury polemické exhibice; dvanáct figur, jež uvedu, jsou ty nejběžnější, jaké se vyskytují v každém, i zcela nenáročném tiskovém zápolení. Kdo chce, ať je doplní o další tucet.

1. Despicere čili figura první. Záleží v tom, že se polemizující musí uvést jako intelektuálně a mravně nadřaděný svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutno dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář, nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek a vůbec subjekt nehodný, aby se s ním mluvilo. Tento apriorní předpoklad dává potom polemizujícímu onen sytý, poučný a sebejistý polemický tón, jenž nevyhnutelně patří k věci. Polemizovat s někým, soudit někoho, nesouhlasit s někým a zachovat přitom jistý respekt, to nepatří k národním obyčejům.
2. Figura druhá čili Termini. Tato figura záleží v tom, že se užívá jistých specielně polemických obratů. Napíšete-li dejme tomu, že po vašem zdání pan X nemá v něčem pravdu, odpoví pan X, že jste se na něho „zákeřně vrhl". Jste-li toho náhledu, že něco pohříchu není v pořádku, napíše váš odpůrce, že nad tím „lkáte" nebo „roníte slzy". Podobně se říká „láteří" místo protestuje, „klevetí" místo poznamenává, „spílá" místo kritizuje a tak dále. Těmito obraty jste plasticky vylíčen jako nakvašený, potrhlý, neodpovědný a jaksi pominutý člověk, i kdyžjste náhodou kliďas pokojný jako lama; tím je zároveň vysvětleno, proč si váš ctihodný odpůrce na vás musí vyjíždět s takovou slovní vehemencí, neboť se prostě brání proti vašemu zákeřnému vrhání, spílání a láteření.
3. Třetí figura sluje Caput Canis. Záleží v jisté dovednosti užívat jenom takových slov, jaká mohou vzbudit o potíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno o vás říci, že jste opatrnický; jste-li duchaplný, lze říci, že jste duchaplnický;jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci, že jste všední a triviální; jste-li nakloněn abstraktním důvodům, lze vás s výhodou nazvat neživotným intelektuálem a tak dále. Pro zručného polemika není prostě vlastnosti, přesvědčení nebo duševního stavu, který by nebylo možno pojmenovat názviskem, jež samo o sobě odhaluje úžasnou prázdnotu, tupost a malost potíraného odpůrce.
4. Non habet čili figura čtvrtá. Jste-li třeba učený myslitel, lze vás porazit podle třetí figury prohlášením, že jste hlubokomyslník, didaktický žvanil, pouhý teoretik nebo cosi podobného. Ale také vás lze zničit figurou Non habet; je možno říci, že se vám nedostává lehkého vtipu, smyslové bezprostřednosti a intuitivní fantazie. Kdybyste však náhodou byl bezprostřední a intuitivní, je možno vás usadit objevem, že se vám nedostává pevných zásad, hlubokého přesvědčení a vůbec etické odpovědnosti. Jste-li tvor rozumový, nejste k ničemu, neboť se vám nedostává hloubky citu, jste-li tvor citový, jste pouhá onuce, neboť se vám nedostává vyššího rozumového principu To, co jste nebo co v sobě máte, je vedlejší, je nutno objevit, co vám není shůry dáno, a ve jménu toho vás zavrhnout ve tmu a nicotu.
5. Pátá figura sluje Negarea záleží v tom, že se vám prostě upře, co jste nebo co je vaše. Jste-li například učený myslitel, je možno přehlédnout tento fakt a říci, že jste povrchní causeur, plácal a diletant Tvrdil-li jste neústupně po deset let, že (dejme tomu) věříte v čertovu babičku nebo v Edisona, je možno jedenáctého roku o vás polemicky prohlásit, že nikdy jste se nepovznesl k pozitivní víře v existenci čertovy babičky nebo Tomáše Alvy Edisona Je to možno proto, že nezasvěceny čtenář to o vás beztoho neví a zasvěcený má z toho zlomyslnou radost, že se vám upírá nos mezi očima.
6. Imago je figura šestá. Záleží v tom, že se místo odpůrce, jaký skutečně je, podvrhne jakýsi světu nepodobný hastroš, načež se tento hastroš polemicky vyvrací Například polemizuje se s něčím, co potíraný odpůrce nikdy neměl na mysli a nikdy v tom smyslu neřekl, dokazuje se mu, že je pitomec a že se mýlí, na jakýchsi tezích, které jsou opravdu pitomé a mylné,
7. Pugna je figura příbuzná figuře předešlé Záleží v tom, že se odpůrci nebo věci, kterou zastává, dá falešný název, načež se polemizuje s těmito libovolnými obecnými slovy To se dělá hlavně v tzv boji zásad Odpůrce se nařkne z nějakého nepatřičného ismu, a pak se tento ismus vítězoslavně potírá.
8. Ulixes je figura osmá. Její podstata je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vede spor Tím se polemika výhodně oživí, slabé pozice se zamaskují a nebere to žádný konec Tomu se také říká unavovat odpůrce.
9. Testimonia. Tato figura značí, že časem lze s výhodou užít dovolávání se nějaké (kterékoliv) autority, třeba „již Pantagruel pravil" nebo „jak dokázal Treitschke". Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí.
10. Quousque. Tato figura je podobna předešlé, jenže se nedovolává žádných autorit. Řekne se prostě „to je dávno odby to" nebo „už dávno překonané stanovisko" nebo „každé dítě ví" a tak dále. Proti tomu, co je takto překonáno, není třeba vést dalších důkazů; čtenář tomu věří a odpůrce je nucen hájit „dávno odbyté věci", což je dosti nesympatický úkol.
11. Impossibile. Odpůrce nesmí mít pravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka rozumu a správnosti, byl by polemický zápas jaksi ztracen. Nelze-li nějakou jeho větu vyvracet, je vždy ještě možno říci: „Pan X mne chce poučovat, že . . ." „Pan X se ohání pravdami tak plochými a dávno zná mými, jako je jeho ,objev', že . . ." „Pan X troubí na ústup a skrývá se za tvrzení. . ." „Žasni, světe! Slepá slepice našla zrnko a nyní provolává, že . . ." Zkrátka, něco se najde, ne?
12. Iubilare. Toto je jedna z nejdůležitějších figur a záleží v tom, že z literního boje je vždy nutno odcházet s gestem vítěze. Expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to ten druhý, kdo „byl usvědčen" a „je hotov". Tím se také polemika liší od každého jiného sportu. Řeckořímský zápasník uzná čestně, že byl poražen; ale snad žádná polemika neskončila slovy: Ruku sem, přesvědčil jsi mne. Jsou ještě mnohé jiné figury, ale už mne jich ušetřte; ať je literární historikové posbírají na luzích našich revuí a novin.

Kladivo na lysohlávky. Blog - Jan Borovička

LV posledních týdnech se médiích několikrát objevila zpráva o lysohlávkách. Nizozemská vláda se rozhodla zakázat jejich prodej v coffee shopech (LN, 13. října 2007). V Brně se zas několik studentů lysohlávkami „přiotrávilo“, což byla lahůdka (nejen) pro bulvární média. Informace o lysohlávkách, které veřejnosti podávají média, jsou obvykle diletantské a běžně je doprovázejí fotografie zcela jiných hub. Co je však horší – rozhodnutí nizozemské vlády je krokem špatným směrem. Psychoaktivní houby totiž rozhodně nepředstavují takové nebezpečí, jak se nám mnozí snaží nalhat.

New Programming Jargon

Programátorký žargón na stackoverflow.com.

Klepač

Ahoj, posílám ti, ať se pobavíš. Dnešní omladina vůbec nechápe o čem je řeč.

Ahoj kamarádi, doufám, že to po kamarádovi s krátkym zobakem vyluštíte. Ale jste všichni šikovní Moraváci, nebo i někeři Češi, takže to máme k těm severomoravskym chacharum blizko.

Je to, co mě cele ráno bavilo. Pamatujete ještě, jak na každem sidlišťu byly klepače? To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady.

Jak bylo cosik třeba komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku! Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take picoviny? Však aji moja dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

Muj tata s mamu neměli žadne bezpečnostni šraky, abych nevypadnul z postylky a nejebnul se do hlavy. Tuž, možna sem se jebnul. Každopadně sem neměl žadnu flašku na pití, kera by byla zajištěna proti temu, aby sem se nezalknul, nebo aby sem nepokypal drahu plovuci dlažku.

Ani na oknach a na sporaku nebyly žadne specijalni pojistky, aby sem nevypadnul z okna, nebo aby sem se nešel dobrovolně upect do truby. Na picoviny nebyl čas, bo bylo třeba vyvařit posrane plinky.

Koho by dneska napadlo vrazit použite pampersky do tatramatky nebo do hrnca na sporaku?
Když sem sednul na mojeho prvniho Pijonyra, neměl sem blembak na hlavě, kery dneska musi nosit povinně každy mameluk do 15 roku, a brzy bude určitě povinně nosit každy až do domova duchodcu.

Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo se mi předni kolo a rozbil sem si držku. Přesto muj tata s mamu nežalovali s pomoci právnické kanceláře učitelku. Na bendzo sem dostal ja sam. Když sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo z koryta a dupu utiral lopuchama s kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne optymineralu?

Či by mě napadlo, že děcka fčil nemožu z baraku bez pitička schovaneho v sofistykovanym zařizeni, kere brani vytečeni obsahu a potřisněni gaťat??

Když zme šli ze synkama kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse chleba z maslem a zapijel sem to taku žlutu sodovku. Kamoš měl k temu navic zelenu papriku a červenu slazenu sodovku! Chlastali zme sodovky plne cukru a přesto si nepamatuju, že by kdokoliv z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho červenu a on zas pruboval moju žlutu. Chleba při kopani bunkra překažal, tuž odpočival na boku v blatě a zežrany byl až pak. Aji s blatem. Myslite si, že mi z teho bylo blbě? Nikdy!

Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty nepotirali preventyvně jelenim lujem a podobnýma cyparnama. Žižaly zme taku malu rybyčku řezali na poloviny, bo nam ve škole řikali, že žižala je užitečny tvor a že když se rozpuli, tak doroste! Škoda, že nam neřekli, že doroste jen ta jedna polovina. Dodom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli.
Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her (třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země), byl ztraceny. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet.

V televizi byly dva kanaly a v tych tekla enem žumpa. Když kamoš přitahnul do lesika kytaru a začal hrat Hotel Kalyfornyja, byl pan buch. Okamžitě na něm viselo deset bab. Tuž, bylo nam patnact. Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru, nebo na hřišťu.

Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača, lamali si hnaty, robili zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči. Byl to naš problem. Kdo si doma stěžoval, dostal ještě na držku přidane.

Mliko se pilo od kravy, kobzole se kradly jezeďakum a pekly a žraly se zelene, šťovik chutnal dokonale a třešně zme kradli susedovi anebo v aleji. Kdo se prozradil a spadnul ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo by tež lazil s mamlasem?

Na koleje zme valili hřebiky a padesatihaliřove mince. Zustavaly z nich fajne placky. Přes řeku zme lozili po teplovodnich rurach tak dluho, až tam jakysik cyp namontoval ty špičate zabrany. Škoda, možna byzme vymysleli aji prvni bandži džamping.

Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni. Žadne hlupe předpisy nas nesvazovaly. Bylo nam jedno, jake zakřiveni maju banany, bo stejně byly akorat parkrat za rok – v době, kdy opravdu dozravaly.

Gulaš a koprovka byly nejlepši ze včerejška. Z buřtu při opekani vykapaval poctivy praseči tuk a přestože zme to žrali černe připalene, bylo nam fajně a neměli zme pocit, že žereme polyvinylchloridovy bazmek.

Tak si řikam, jak je kurva možne, že vlastně ještě žiju. Jak zme to mohli bez předpisu EuroSajuzu přežit?

PS: Totok neni z mojej dupy, jak som kupil, tak predavam

Jak se zbavit Google? Osobní akční plán

Google a jeho služby představují podle mého názoru největší ohrožení soukromí uživatelů. Používám některé jeho služby a tento článek je tak trochu mým osobním akčním plánem, jak se preventivně vymanit z jeho sevření.